VÝSTAVA: Letní Garden follies
Galerie Klubovna
Garden follies je pojem, který jsem si vypůjčila z krajinářství 18.století. Folly je budova, jež nemá žádného účelu. V anglických a francouzských krajinářských a zahradních úpravách získavaly follies různé podoby, od čínských pagod, egyptských pyramid , jurt , zřícenin klášterů či hradů po selská stavení a pastýřské chýše. Reprezentovaly tak klasické ideje nebo zpřítomňovaly rozličná místa a historická období. Vnímám tyto útvary jako malebné bizarní extrakty idejí. Jsou opředené mohutným romantickým prožíváním, jež jim dává tvar- formuje je. V krajině je každá z nich jen jedním stanovištěm, součástí vztahů v celku.
Znaky v mých obrazech jsou jako follies. Jsou to mé mocné hloupůstky, extrakty z okolí a z historie a kontextu malířství. Jsou to potulné znaky. Každého z nich si vážím a nese pro mě od počátku význam. Jejich původnost je však při mém procesu malování mnohokrát zneužita, přeorána, zahlazena efektem či iluzí, zploštěna v klišé. Je proměněna při komunikaci s celkem.
Skládám je postupně do celkového obrazu. Vkládám je do prostoru, v němž ve svých vazbách a proměnlivých vztazích jedině existují. Každá struktura, tvar a barva je spolutvůrcem dojmu a prostoru. Vzájemně se neustále popírají a potvrzují, dokud obraz není hotov a zaplněn.
Zahrady mých obrazů jsou proti bezhlavému růstu a bujení, jsou výsledkem vytrvalého pozorování a opakovaného přehodnocování a smiřování mnoha nedostatků. Od ostrůvků- stanovišť čirého malířského uchvácení, od živých detailů postupuji ke sjednocování propojování struktur v návazný terén. Tento terén vydává jako plody zpět základní tvary, které v sobě nesou působnost všech drobností. Celek se potvrzuje v drobnostech.
Je pro mě důležité, jak se jednotlivosti k sobě mají navzájem. Můžeme pozorovat: Co ti dva? Ti tři? Tento vůči těmto? Každá část se pne, nějak se staví vůči okolí, přiživuje se nebo se obrací natruc. Hmota obrazu se leskne jednotlivostmi. Malířské znaky(- tahy, barvy ), jakkoli jsou odvozené od přírodnin, se snaží nebýt jen hemžením, mají své přesné vlastnosti a chování.
Místy bych si chtěla vést jako nadšený průkopník abstrakce, který nesen na křídlech vývoje, modernity vtiskává základním tvarům a barvám takovou moc. Místy bych chtěla pozorovat přírodu- město. Každá absolutnost i autentičnost se však napřed jaksi rozmělní v mnohosti, aby se v celku mohla znovu objevit…i když jaksi přesetá, nahlodaná, částečně šmouhatá a zmatnělá.
